Smrk ztepilý (Picea abies)
Smrk ztepilý
Picea abies
Norway Spruce
Gemeine Fichte
Smrk je pěstován v lesích jako cenný zdroj dřeva. Často byl vysazován ve formě monokultury, ale od ní se pro její některé nepraktické vlastnosti jako je náchylnost k polomům a škůdcům (zejména kůrovcům) již ustupuje.
Dřevo se využívá v papírnictví, nábytkářství, stavebnictví, v chemickém průmyslu, při vytápění atd.
Víš, jak bezpečně poznáš smrk od jedle a kde se kromě uvedeného využití ještě smrk využívá?
Speciální využití nachází smrkové dřevo při výrobě hudebních nástrojů, zejména vrchních desek smyčcových (housle, violy atd.) a strunných (klasické a akustické kytary) nástrojů a rovněž klávesových nástrojů (klavír). Toto tzv. rezonanční dřevo podléhá značnému množství výběrových kritérií, jako je množství ročních přírůstků dřeva, rovnost vláken, fyzikálním vlastnostem (váha, pevnost aj.), estetickým kritériím ad.
Mladá rostlina do výšky 250 cm se využívá jako oblíbený vánoční stromek, zelené větvičky se používají jako samostatná dekorace nebo k vazbě věnců a kytic. Silice jsou využívány v léčitelství jako přísada do koupelí, při plicních chorobách a při revmatismu.[
Rozlišení smrku ztepilého a jedle bělokoré (Abies alba)
- větévka smrku zůstává po otrhání jehlic drsná, kdežto u jedle je hladká
- zralé šištice smrku směřují dolů a otevírají se v suchu, kdežto u jedle směřují nahoru a rozpadají se
- jedle bělokorá, jak napovídá její druhový název, má světlejší borku
- smrk ztepilý má jehlice na obvodu celé větévky, kdežto u jedle jsou ve dvou postranních řadách
- smrk ztepilý na rozdíl od jedle bělokoré nemá na rubu jehlic dva bílé proužky.
